Proč mě nikdo nemá rád- 51.díl

29. června 2009 v 14:20 | Jonaska |  Fan Fiction
51.díl- zaslechnu jak Joe telefonuje, nechci ho rušit a tak počkám venku, jenže zaslechnu to,c o jsem asi neměla. Joe říká: Nicku, víš, dneska jsme byli u Edwarda doma aměl jsi to vidět, jak se na něj lepila, když jsme odcházeli. Nebo když jsme vešli, tak on na ní, na tady máš roušku ať se mi nenakazíš. Myslím, že už mě nemiluje. Dneska mi říkala příběh, že se zamilovala do Edwarda ale pak se odmilovala a zamilovala do mě. Jenže já nevím, přijde mi, že k němu pořád něco cítí a není to pouhý přátelství. Nevím, jestli sjem udělal dobře, když jsem se k ní tak vetřel. Myslel jsem, že jí udělám radost,a le přijde mi, že jí tu překážím a že nemůže být s ním. Chvilku je ticho a pa zase. No jansý, líbáme se a objímáme,a le stejně, nepřijde mi to. Jenže Nicku, já se s ní nechci rozejít, miluju jí. S těmi slovy, mi vhrkne slza do oka. On mě miluje a žárlí na Edwarda. Zase je chvíli ticho a pak Joe řekne. Já nevím, měl bych to udělat? Já nevím, třeba mezi nimi vážně nic není a co když jí tím ztratím? No dobře, zkusím to, díky za podporu Nicku. Čau. Jdu potichu zpět ke schodům a pak se vrátím hlasitě zpět, by si myslel, že jsem byla celou dobu dole. Vejdu do pokoje a Joe se nejistě otočí. Ahoj lásko, jak se máš? Dobře, ale neviděli jsme se ani ne 5 minut. Nechceš si někam vyjít? Třeba do cukrárny? Tak jo. Jdeme do cukrárny a já se k Joeovi pořád lísám jako kotě. Chci, aby věděl, že už nechci Edwarda,a le jeho. Když dojdeme do cukrárny, sedneme si. Když k nám přijde servírka, je to taková nafintěná a pořád na Joa dělá takový obličeje. Joe jí je oplácí. Jne na ně zírám. Nejste vy Joe Jonas? Zeptá s nakonec. Jo to jsem, řeken Joe s úsměvem. Dáme si poháry, když nám je donese, tak se ohne a vyšpulí na nás ten její otevřenej výstřih. Joe se jen usměje, děkujeme. Poděkuje a zase se usměje. Normálně on s ní flirtuje! Tady přede mnou. No je to možný? Vždyť Nickovi říkal, že mě miluje, tak proč tu s ní flirtuje? Zrovna s ní! Taková barbiena! Celou dobu, co oba jíme své poháry, ani jeden nepromluvíme. Když dojíme, přijde zase ta… a zeptá se: Dáte si ještě něco? Ne zaplatíme, ale vlastně jo něco bych si dal, vaše číslo. No to mě dostalo, kopnu do něj pod stolem a on jen ucukne, ale nic jinýho, neotočí se, jen se usměje. Moje? Vážně? Odnese to. Já zatím vyštrachám peníze za pohár, položím je na stůl, ani dýško jí nedám, zvednu se a odejdu. Ne Mony zůstaň! Nech mě, okřiknu ho a utíkám pryč. Běžím dál a dál, ale pak už nemůžu, nejsem upír. Sednu si na lavičku a přemýšlím proč to udělal. No jasný, to bude to, o čem se bavil s Nickem. Jako, že si chce nabalit další nebo co? Nebo chce, abych taky žárlila? Ale vždyť on nemá na koho!Rozbrečím se na lavičce na kterou jsem si sedla. Jak tak sedím, tak mi někdo sáhne na rameno…
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 AnnetteJonas♥ your sbéčko which love you AnnetteJonas♥ your sbéčko which love you | Web | 29. června 2009 v 21:56 | Reagovat

wow ty mě fakt dostáváš!ty i zkrátka bereš dech!:D:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama